Zapomeňte na neděli
Kouzlo románů této francouzské spisovatelky jsem objevila již před více než dvěma lety. Zapomeňte na neděli vyšel v zahraničí již v roce 2015 a byl to Valériin první román. Mimochodem je ověnčený spoustou literárních cen. U nás vyšel až nyní, jako třetí kousek.
Jedenadvacetiletá Justine žije od útlého dětství spolu se svým bratrancem Julesem u babičky a dědy, jejich rodiče totiž společně zahynuli při autonehodě, o které se doma téměř nemluví, je to tabu. Proč? Nebojte, dozvíte se...
Justine pracuje v domově důchodců Hortenzie jako ošetřovatelka. Někdo by nad její prací možná ohrnul nos, ale Justine je tam šťastná. Miluje všechny ty staroušky, obzvláště pak téměř stoletou Hélène, jejíž příběh sepisuje. Starou paní navštěvuje její vnuk, který jediný dokáže rozechvět srdce naší mladičké ošetřovatelky...
Vůbec mě nepřekvapilo, že jsem i z této prvotiny nadšená. Tvorba paní Perrinové je pro mě v podstatě již sázkou na jistotu, jistotu toho, že dostanu něco mimořádného. Pokaždé dostanu nádherný a niterný příběh. Tentokráte kupodivu snad ještě více, možná to bylo způsobeno přítomností seniorů, jejichž každodenní život je nám díky Justine bez přikrášlení zprostředkován. Domovům důchodců se říká čekárna na smrt, kéž by v nich bylo více takových pečovatelek.
Kromě příběhu Helen a jejího Luciena zde máme ještě jednu téměř detektivní záležitost. V Hortenzii řádí fantom, ten o sobotách volává příbuzným klientům, které nikdo nenavštěvuje, že zesnuli. A tak se tito staří opuštění lidé následující neděli konečně dočkají návštěvy svých příbuzných, ti sice utrpí lehký šok, ale starouškové jsou šťastní, že je konečně někdo navštívil.
V NEDĚLI najdete spoustu krásných myšlenek, vezme vás za srdce. Všechny linky dostanou svůj prostor, my se tak dozvíme všechna tajemství, opět jsem byla na konci překvapená.
Jedinou drobnou výtku mám –j ak pěst na oko mi přišla sprostá mluva Justine, vůbec mi to k ní nesedělo a úplně mi to rvalo oči.
Martina Polková @kniznistripky
