Recenze: Ptačí hotel

Irene neměla a nemá na růžích ustláno. Poměrně nestabilní dětství s bohémskou matkou střídá chvilkové štěstí. Po tragické ztrátě však Irene čelí samotě a smutku. Ocitá se v nádherném městečku La Esperanza v Latinské Americe, v hotelu La Llorona. Kdo tam přijede, nedostane to, co chce, ale to, co potřebuje. A stejné je to i s Irene. Mladá výtvarnice v hotelu na úbočí sopky nakonec zůstane, Ptačí hotel se stane jejím novým domovem a srdcovou záležitostí.

Vypravěčkou je sama Irene, kterou do Ptačího hotelu přivedla náhoda.

Postupně se seznamujeme nejen s jejím dojemným příběhem, ale i s těmi, jenž prožívají hoteloví hosté a obyvatelé La Esperanzy. Ptačí hotel, to je vynikající koktejl emocí a pocitů, které rezonují s duší každého vnímavého čtenáře. Pestrá paleta lidí a jejich osudů vyvolává dojetí i úsměv na tváři, latinskoamerický temperament doplňuje klid a vnímavost hlavní hrdinky.

Knížka je natolik sugestivní, že atmosféra malého, přesto velmi živého (i živelného) městečka na vás dýchá z každé stránky.

Jestli jste si zamilovali například román Kočovný biograf pana Saita, máte rádi netuctové hlavní postavy a hledáte knížku, která by vás chytila za srdce a dlouho ve vás rezonovala, Ptačí hotel můžu jen a jen doporučit. Vlastně je zbytečné psát cokoliv dalšího, tohle čtení by vás minout nemělo, prožít čas v La Esperanze stojí za to.

Joyce Maynardová rozehrála výjimečný, emotivní příběh, jehož křehkost a krása zanechá po přečtení stopu ve vašem srdci a mysli. Hotel La Llorona, neboli „Ptačí hotel“ je místo s magickou atmosférou, srdečnými lidmi a hojivými schopnostmi.

Bára Javorková, Zápisky jedné knihovnice