Recenze: Lotosový kruh paní Tchan

Historický román, který se odehrává v Číně v 15. století vypráví o lékařce, která byla nejen vzdělaná, moudrá, ale i vdaná, a především matka. Jmenovala se Tchan Jün-sien. S malou Jün-sien se setkáte ve chvíli, kdy ji zemře náhle matka. Vzhledem k tomu, že její otec touží po větší moci i moudrosti, odjíždí ke dvoru císaře, a tak Jün-sien je svěřena do péče svých prarodičům (rodičům její matky), aby se nejen zasnoubila, ale i stala (stejně jako oni) moudrou a vzdělanou lékařkou. Podaří se Jün-sien splnit si svůj sen?

Začneme obálkou, protože já vždycky začínám designem. Ta se naprosto povedla. Tím, že i ostatní publikace jsou v modrých, červených, růžových, a především zelených barvách, knížka krásně zapadne. Co se týče samotného děje, tak bych řekla, dokonce že Lotosový kruh paní Tchan předčí největší bestseller od této autorky, a to Hedvábný vějíř.

Kniha vás provede po staré Číně, kterou určitě neznáte, a měla dvě tváře. Jedna znázorňovala krásnou přírodu, velkolepé paláce, císařskou rodinu a lékařské umění. Ta druhá vám ji zaručeně zoškliví. Je plná kruté nesmyslné tradice zvané svazování chodidel, která figurovala v Číně až do roku 1948, kdy byla zakázána. A teď si představte, jak dlouho si musely ženy z vyšších kruhů svazovat svá chodidla tlustou látkou, a ještě s tím chodit?! Pořád chcete naříkat? Velkým plusem je, že se v knížce o této metodě i bolestivosti v knížce celkem dopodrobna dozvíte, a bohužel, rozum vám bude nad tím jenom stát.

Další tragédií je pak postavení žen, které nebylo o moc jinačí než v tehdejší středověké Evropě. Nejhorší postavení měly porodní babičky, které ač pomáhaly při zrození mnoha potomků, jejich úděl byl nespravedlivý a často tyto ženy žily na hranici chudoby. Setkáte se tu s postavou bába Š. a její dcerou Mej-ling, která ji od malá v těžkém údělu pomáhá. Na bábě Š. spatříte tu obrovskou společenskou propast, která tu panovala. Ač pomáhala babičce Jün-sien, modré lékařce, postavení mají obě rozdílná. Babička Jün-sien se sice těší větší úcty, ale pravidla a tradice, o kterých je celý román, musela plnit i ona. A tohle smutné dědictví, kdy ženy byly jen nádoby, nástroje k rození synů k ničemu jinému, zdědí i Jün-sien i Mej-ling.

Líbilo se mi, jak si autorka pohrává i s charaktery postav. Nečekejte žádné ploché a nudné osoby, které se drží stěn a od začátku víte, že tahle je zlá a tahle je ta hodná. Ne. Spatříte intrikánky, které v tom uměly chodit. Na všechny se usmívají, ale když jde o moc, tak rafnou. A to pořádně. Touha po moci koneckonců dovede i muže k tvrdým a krutým praktikám. Tuhle dějovou niť vám, ale prozrazovat opravdu nebudu.

Na druhé straně si ale uvědomíte, že jde o boj o přežití a obrovský smysl o řád a plnění tradic. Tohle spatříte i v císařské rodině, kam se také jako čtenář podíváte. Uzavřený svět se vám náhle otevře.

Postava Jün-sien je, jak jsem řekla moudrá, a vzdělaná, přesto sama nesmí vůbec nic. Její manžel ji sice má rád, ale je to takový ten hejsek, který stáhne ocas a poslouchá svoji rodinu, nebo své nějaké plány, které jsou těžce proveditelné. Ne svoji ženu. Její muž vystupuje v knížce, jako nerozhodný, přesto ctižádostivý, toužící po jediném, po synovi.

Občas co se mi během četby stávalo, tak to že jsem se ztrácela v pojmech. Neřekla bych, že to je chyba překladu, spíš si autorka tak zajímavou formou pohrává s jazykem, že trocha zmatenosti z toho může být patrná. Obzvlášť jsem to pociťovala, při různých popisech, kdy se léčilo. No, věřte, že těch ingrediencí a diagnóz bylo opravdu dost. Dozvíte se tu o nemoci nebeských květů, nebudu vám prozrazovat, co to je, i když název působí poeticky, krása to nebyla. Ale také vás překvapí informace týkající se prvních očkovacích pokusů. Rozhodně si nepředstavujte, že se použila jehla. Naopak, bylo to něco úplně jiného a opravdu neobvyklého.

Jak víte z jiných mých recenzí, občas jsem na mrtvici, když je knížka moc dlouhá. Bohužel se mi stává, že autor nedokáže udržet čtenářovu pozornost až dokonce. Není to ale u Lotosového kruhu paní Tchan. Je to mimořádně napsaný román, který vám představí dobu, úplně jinou. A možná uděláte to, co já, a koupíte si zelený čaj, u kterého si pak román i budete číst, protože každá stránka, každá kapitola vás k tomu bude nutit. A touha je jednou z myšlenek této knížky – touha po rovnoprávnosti, po splnění svého snu, po pomoci tomu druhému.

Přeji vám, aby se vám knížka líbila stejně jako mě. Já jsem totiž věrnou čtenářkou autorky Lisa See, a budu stejně tak doufat, že si ji oblíbíte, a budete dlouho po jejím přečtení přemýšlet nad smutným přesto statečným boje mnoha, mnoha, mnoha žen. Nedlužíme jim MY něco?

Dana Beková, IG @danasbooks22