Recenze: Dítě prachu
Opět jsem se s dalším autorčiným dílem vydala do Vietnamu. A opět mě autorka dostala.
Začínáme roku 1969, kdy se dvě sestry vydávají do Saigonu, aby pomohly rodičům splatit dluhy. Pracují v baru Hollywood, kde baví americké vojáky. Ne vždy zůstane pouze u nezávazné konverzace a nevinného flirtování... Zásada jejich bordelmamá je - hlavně se nezamilovat. Což se právě Trang nepovede a srdce jí ukradne mladý pilot vrtulníku Dan...
V roce 2016 se Dan se svou manželkou Lindou vrací do Vietnamu, aby se vyrovnal s minulostí. Jako válečný veterán trpí spoustu traumat...
V té samé době se Ameroasiat Phong snaží se svou rodinou a dvěma dětmi dostat do Ameriky na základě toho, že byl dítě vietnamky a amerického vojáka. Vyrůstal v sirotčinci a nepoznal ani jednoho z rodičů. Naopak zažil spoustu bolesti, ústrků a příkoří. Podaří se mu pro svou rodinu zajistit lepší budoucnost?
Tyto tři linky se nám pravidelně střídají a já obracela stránku za stránkou, poněvadž všechny tři mě neskutečným způsobem zajímaly a potřebovala jsem vědět, jak se budou vyvíjet.
Myslela jsem si, že mám jasno, kam příběh spěje a trochu mě mrzelo, že to bude poněkud prvoplánové. Jejda, jak já jsem se mýlila. A za to jsem opravdu moc ráda. Autorka dokázala překvapit.
Autorka v této knize, kterou mimochodem psala sedm let a je vlastně zbeletrizovaným výsledkem jejího doktorandského výzkumu, zpracovala spoustu vážných témat. Je zde krásně vidět, že i když válečný konflikt skončil, může mít a má ještě i po desítkách let na lidech následky. Děti, které vznikly ze vztahů vietnamských žen a amerických vojáků, čelily spoustě ústrků, mnohé z nich vyrůstaly v sirotčincích, dívali se na ně skrz prsty, neměly jednoduché životy. A přitom vlastně za nic nemohly.
Krásný příběh, skvělá a důležitá kniha, kterou rozhodně doporučuji si přečíst. A pokud jste náhodou nečetli autorčinu předchozí knihu HORY ZPÍVAJÍ, tak to honem napravte.
