Kus látky, který měnil svět

Džíny, texasky, jeansy - symbol popkultury, konzumu, rebelie, ale i Ameriky slaví 150 let. Už tak dlouho je tento kus látky v indigových barvách součástí šatníku dětí, studentů, lidí v produktivním věku i seniorů napříč sociálními vrstvami. Oblíbený je zejména pro svoji univerzálnost. Džíny jsou jednoduše králem módy, a jak dokazuje Michal Petrov v knize „Jeans Story“, a to nejen současné bez ohledu na geografickou polohu.

Jak už to bývá, za zrod ikonického oblečení se zasloužila i náhoda

V roce 1872 krejčí Jacob Davis oslovil obchodníka původem z Německa, Leviho Strausse, a představil mu svůj nápad, výrobu kvalitnějšího pracovního oblečení pro horníky, který pro nedostatek prostředků neuměl zrealizovat. „Levisky“ v roce 1873 získaly patent na výrobu a džíny mohly začít měnit svět. Postupem času, se staly nutností pro práci farmáře, horníka, zemědělce i kovboje a tím začala růst i konkurence (značky Wrangler, Lee). Džíny se tak staly produktem dostupným po celých Spojených státech amerických.

Kalhoty jako součást ženského šatníku

Historické momenty bývají silným čarodějem, ovlivní životy celých národů, společností, ale i ekonomiky a výjimkou není ani oděvní průmysl. Světové války však zahrály džínsům do karet. Američtí muži narukovali a ženy je musely nahradit v pracích nejen na farmě, ale také ve výrobních halách. Kalhoty se tak staly součástí šatníku i žen, u kterých do té doby dominovaly zejména sukně a šaty. Svět džínů se tak mohl začít těšit stoupající poptávce a značně tomu pomáhala i média. Vždyť kdo by si nevzpomněl na ikonický plakát „Nýtařky Rosie“ oblečené do džínové kombinézy s olemováním „We Can Do It“?

Džíny pro všechny

Svět se nakonec dočkal míru a džíny se staly oblečením pro každý den a pro každou příležitost. Nezáleželo, jestli jste hollywoodská hvězda, motorkář, hudebník nebo jeho fanoušek, denim nosili prostě všichni.

Jedna část světa denim nosila, druhá po něm bezmezně toužila. Ve východní části Evropy se tento symbol popkultury dostal na černou listinu produktů. V totalitním zřízení se „texasky“ staly nedostatkovým zbožím, kdo je chtěl vlastnit potřeboval bony, obětovat minimálně polovinu svého platu, a nakonec vystát nekonečnou řadu do Tuzexu.

Člověk je však tvor kreativní, a kromě nelegálního pašování ze zahraničí se v Sovětském svazu rozšířila i síť podzemních dílen. Právě tento alternativní svět byl odrazovým můstkem pro lidi, kteří se silného vlivu těší i v dnešních dnech. Nicméně, i když se člověk toužící být „in“ k nekvalitním napodobeninám dostal, mnohokrát si je do práce nebo školy obléknout nemohl.

Doba normalizace

Sedmdesátá léta jsou v našich končinách spjata s přísnou normalizací, avšak vůči síle módy byl režim slabý. V mnoha zemích tak moc přistoupila k oficiální výrobě, podepsala spolupráci se známými značkami (Lee Cooper), ale mezi domácí lidi se dostávaly jen nekvalitní kusy, těm hezčím se těšili lidé na Západě.

Indigový Východ

Jedna země však dokázala držet krok se západní americkou módou, a tou je Maďarsko. Právě sem s velkou touhou proudilo mnoho obyvatel východního bloku. Sice se nedočkali originálních džínů, ale alespoň dosáhli na kvalitní napodobeniny značky Trapper. Šlo o tak velký fenomén, že pamětníci na den, kdy v obnošených věcech do Maďarska přijeli a v nových odešli, nikdy nezapomenou. 

Maďarsko, Polsko, Československo, Jugoslávie, Německá demokratická republika – každá z těchto zemí byla součástí jednoho ideologického celku, ale jak říká Michal Petrov, v každé z nich indigové kalhoty „psaly jiný příběh“.

Jaký a jak jejich příběh ovlivnila geografická poloha? Jaké cesty využívali zmiňovaní pašeráci? A jak se ke svým prvním džínům dostal samotný Michal Petrov? To se dočtete v jeho knize s názvem „Jeans Story. Retro Blue“, se kterou navazuje na televizní cyklus „Retro“, rozhlasový pořad „Vzpomínáte?“, ale i na oblíbenou publikaci „Retro ČS“.

Autor: Zuzana Urbaničová