Vladimír Mařík, Michal Trčka, David Černý a kol.

Vladimír Mařík, profesor ČVUT, se zabývá kybernetikou a umělou inteligencí, zejména v souvislosti s praktickými aplikacemi. Působil na J. Kepler University v Linci a na Technische Universität v Berlíně. Založil katedru kybernetiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT a v letech 1999–2013 byl jejím vedoucím. Je zakladatelem (2013) a v současné době i vědeckým ředitelem Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC). Je také spolueditorem šestidílné publikace Umělá intelligence 1–6, která vycházela v nakladatelství Academia v letech 1993–2013. Byl jmenován IEEE Life Fellow a obdržel čestné doktoráty na VUT Brno a NIMS University v indickém Džajpuru.

Michal Trčka je šéfredaktorem revue Academix, působí na Katedře filozofie Technické univerzity v Liberci, je postdoktorským výzkumníkem na Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského (AV ČR), členem Centra Karla Čapka pro studium hodnot ve vědě a technice a odborným redaktorem publikací Institutu Equilibrium. Aktuálně se věnuje vybraným morálním dilematům spojeným s vývojem moderních biotechnologií, nanotechnologií a jejich propojení s informačními technologiemi.

David Černý vystudoval filozofii a bioetiku. Je vědeckým pracovníkem Oddělení umělé inteligence Ústavu informatiky AV ČR a Ústavu státu a práva AV ČR. Věnuje se aplikované etice a jejím filozofickým předpokladům. Je autorem několika monografií (jako jediný autor či spoluautor) v češtině, italštině a angličtině (jeho práce vyšly například v Routledge a Oxford University Press). Je zakládajícím členem Centra Karla Čapka pro studium hodnot ve vědě a technice, členem Your Academy of Europe a dalších českých i zahraničních odborných společností.

***

Veronika Blablová působí jako datová analytička v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO), kde pracuje na dvou projektech zaměřených na Čínu, konkrétně MapInfluenCE a China Observers in Central and Eastern Europe (CHOICE). Podílí se na různých výzkumech zaměřených zejména na čínské informační operace a vliv Číny ve střední Evropě.

Jan Černocký je absolventem VUT v Brně (Ing.) a Université Paris Sud (Ph.D.), působí jako profesor a vedoucí Ústavu počítačové grafiky a multimédií na Fakultě informačních technologií VUT v Brně. Roku 1997 založil výzkumnou skupinu Speech@FIT věnující se mluvené řeči – ta je v současnosti jedním z klíčových světových hráčů v oboru. Věnuje se výzkumu, managementu a popularizaci technik pro rozpoznávání řeči, rozpoznávání mluvčího, identifikace jazyka a dalších.

Filip Dřímalka je expertem na digitální inovace a jejich zavádění do firem. Založil firmy Digiskills a Digitask, které pomáhají stovkám organizací a desítkám tisíc zaměstnanců zavádět nové technologie a rozvíjet digitální dovednosti. Vede workshopy a přednáší na témata spojená s digitalizací, umělou inteligencí a novými způsoby práce. Je autorem knih Jak uspět v digitálním světě (2017) a Budoucnost nepráce (2023).

Ondřej Dušek je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty UK, zde získal i titul Ph.D. Působí jako odborný asistent na Ústavu formální a aplikované lingvistiky MFF UK (ÚFAL), kde se věnuje generování přirozeného jazyka a chatbotům. Jeho nejnovější výzkum se zaměřuje na neuronové jazykové modely. Strávil dva roky jako postdoktorand na Heriot-Watt University v Edinburghu (2016–2018). V současné době je hlavním řešitelem projektu ERC Starting Grant „Next-Generation Natural Language Generation“.

Anton Firc je momentálně studentem doktorského studia na Fakultě informačních technologií VUT v Brně. Zabývá se bezpečnostními dopady deepfakes a možnostmi ochrany proti syntetické řeči.

Jan Hajič je profesorem počítačové lingvistiky na Ústavu formální a aplikované lingvistiky na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze a zástupcem ředitele tohoto ústavu. Jeho zájmy zahrnují základní formální jazykové problémy, strojový překlad, hluboké porozumění přirozenému jazyku i aplikace. Má dlouholeté zkušenosti s budováním jazykových zdrojů pro mnoho jazyků: v současné době koordinuje rozsáhlou výzkumnou infrastrukturu pro jazykové zdroje v Česku – Lindat/Clariah-cz. Jeho zkušenosti zahrnují jak průmyslový výzkum (IBM Research USA), tak akademickou půdu (Johns Hopkins University, University of Colorado a další).

Holger H. Hoos působí jako profesor umělé inteligence na RWTH Aachen University a současně jako profesor strojového učení na Leiden University. Jako předseda řídícího výboru Konfederace laboratoří pro výzkum AI v Evropě (CLAIRE) se podílí na formulaci vizí evropského výzkumu v AI.

Tomáš Hříbek je vedoucím oddělení aplikované filozofie a etiky na Filozofickém ústavu AV ČR. Věnoval se filozofii mysli a vědomí a vybraným tématům z bioetiky a filozofie umění. V posledních letech rozšířil své pole zájmu o etiku nových technologií. V této souvislosti stál, spolu s Davidem Černým a Jiřím Wiedermannem, u zrodu interdisciplinárního Centra Karla Čapka pro studium hodnot ve vědě a technice (CEVAST) a je členem Centra pro environmentální a technologickou etiku v Praze (CETE-P).

Juraj Hvorecký je vědeckým pracovníkem Oddělení aplikované filozofie a etiky na Filozofickém ústav AV ČR. Věnuje se filozofii psychologie a kognitivních věd, jakož i aplikované etice v oblasti nových technologií a administrativy. Pracuje v Centru pro environmentální a technologickou etiku v Praze (CETE-P), je členem bioetické komise Rady pro výzkum, vývoj a inovace.

Mikoláš Janota je seniorním výzkumným pracovníkem na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC) a vedoucí tamní skupiny Formální metody. Doktorát získal na Univerzitě v Dublinu a poté pracoval jako výzkumný pracovník a profesor v Microsoft Research v Cambridge a na Univerzitě v Lisabonu. Od roku 2020 je vedoucím řešitelem prestižního projektu ERC-CZ POSTMAN, který kombinuje metody strojového učení s řešiči některých typů úloh.

Petr Kadera je docentem na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC), kde vede skupinu Inteligentní systémy pro průmysl. Vystudoval doktorský obor Bioinformatika a umělá inteligence a pracoval ve společnosti Rockwell Automation, kde se věnoval vývoji multiagentních systémů pro robustní řízení distribuovaných systémů. Aktuálně pracuje na metodách pro řízení flexibilních továren, které umožňují výrobky nejen produkovat, ale i opravovat a na konci jejich života i efektivně recyklovat.

Linda Kolaříková je absolventkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Právo studovala také na Aarhus University v Dánsku. Působila ve významných advokátních kancelářích, nyní je podnikovou právničkou. Ve své publikační a přednáškové činnosti se dlouhodobě věnuje mimo jiné právním aspektům umělé inteligence a nakládání s daty. Je spoluautorkou právní monografie Umělá inteligence a právo (Wolters Kluwer, 2020) i mnoha článků na toto téma. Je aktivní členkou Centra Karla Čapka.

Karel Košnar je odborným asistentem na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze (CIIRC). Pracuje ve skupině Inteligentní a mobilní robotiky. Zabývá se oblastmi robotického porozumění prostředí a dlouhodobé autonomie robotů.

Zuzana Kúkelová je absolventkou Fakulty matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě. Titul Ph.D. získala na ČVUT v Praze a pak působila jako postdoktorand v Microsoft Research v Cambridge. V současnosti působí jako odborný asistent na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Je vedoucím řešitelem prestižního projektu Grantové agentury ČR Junior Star, který kombinuje metody strojového učení s algebraickými metodami pro řešení problémů geometrie kamer. Je laureátkou Ceny Neuron 2023 pro mladé nadějné vědce v oboru Computer Science.

Jan van Leeuwen je profesorem informatiky a bývalým vedoucím katedry informačních a počítačových věd na Utrechtské univerzitě. Jeho výzkum se zaměřuje na algoritmy, teorie a filozofii informatiky. Je editorem dvousvazkové příručky Handbook of Theoretical Computer Science a byl jedním z editorů řady Lecture Notes in Computer Science nakladatelství Springer. Obdržel Bolzanovu čestnou medaili Akademie věd ČR, čestný doktorát RWTH Aachen University a cenu ACM Distinguished Service Award. Je členem Královské holandské společnosti pro vědy a humanitní vědy a Academia Europaea a externím členem Centra Karla Čapka pro hodnoty ve vědě a technice.

Lenka Lhotská je docentkou a vedoucí výzkumnou pracovnicí na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC). Vystudovala obor Technická kybernetika na ČVUT. Dlouhodobě se zabývá aplikacemi metod umělé inteligence na zpracování biomedicínských dat a signálů, využitím mobilních technologií ve zdravotnictví a telemedicíně a využitím asistivních technologií. Je řešitelkou řady tuzemských a mezinárodních projektů a spoluautorkou řady publikací. Získala ocenění IUPESM Fellow.

Kamil Malinka v současné době působí jako odborný asistent na Fakultě informačních technologií VUT v Brně a je vedoucím výzkumné skupiny Security@FIT, která se primárně věnuje počítačové bezpečnosti. Mezi jeho aktuální výzkumné zájmy patří bezpečnostní dopady AI a použitelná bezpečnost.

Tomáš Mikolov je světově známý vědec pracující v oblasti umělé inteligence, v současné době na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC). Mezi jeho nejznámější objevy patří matematické modely přirozeného jazyka založené na neuronových sítích a jejich aplikace v úlohách, jako je rozpoznávač řeči a strojový překlad. S více než sto tisíci citacemi patří ve svém oboru mezi vědce s největším impaktem.

Tomáš Pajdla vede výzkumný tým Aplikované algebry a geometrie na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze (CIIRC), přednáší na Katedře algebry na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze a je hostujícím profesorem v Národním ústavu informatiky v Tokiu. Jeho práce spojuje základní technický výzkum v počítačovém vidění s matematikou v aplikované algebraické geometrii a optimalizaci. Získal ceny za nejlepší vědecké články na nejvýznamnějších konferencích v oboru počítačového vidění: ICCV 2019, ICCV 2021 a CVPR 2022. Je členem výboru Evropské asociace počítačového vidění a v komisi pro hodnocení ERC Advanced Grants. Je členem IEEE, SIAM, ELLIS a AICzechia.

Emil Pelikán je vědeckým pracovníkem Ústavu informatiky AV ČR, kde se podílí na interdisciplinárním výzkumu v oblasti umělé inteligence. V letech 2017–2022 působil ve funkci ředitele Ústavu informatiky AV ČR. Podílel se na tvorbě a vedení odborných týmů řešících řadu národních i mezinárodních projektů se zaměřením na modelování a predikci chování složitých systémů s dopady v řadě aplikačních oblastí.

Michal Pěchouček je přední český odborník na umělou inteligenci, profesor ČVUT. Vedle svého vědeckého a pedagogického působení na Fakultě elektrotechnické ČVUT pracoval v letech 2019–2024 jako technický ředitel společnosti GenDigital (dříve Avast Software). Studoval mj. v kolébce umělé inteligence na Univerzitě v Edinburghu. Později pracoval na projektech pro americkou armádu nebo NASA, založil Centrum umělé inteligence na ČVUT v Praze a také několik technologických start-upů. Jeden z nich, Cognitive Security, koupila v roce 2013 americká softwarová společnost Cisco. Dlouhodobě se zabývá inovacemi a výzkumem v oblasti umělé inteligence, strojového učení a kybernetické bezpečnosti.

Robert Pěnička je absolvent magisterského i doktorského studia na Fakultě elektrotechnické ČVUT. V současnosti je postdoktorským výzkumnı́kem ve skupině Multirobotických systémů na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Mezi roky 2020 a 2022 byl postdoktorandem na Univerzitě v Curychu. Jeho hlavnı́ výzkumná témata zahrnujı́ plánovánı́ bezkoliznı́ho pohybu pro drony a plánovánı́ cest s vı́ce cı́li. Účastnil se řady výzkumných projektů, byl součástı́ úspěšného týmu na mezinárodních soutěžích dronů a zı́skal několik mezinárodních oceněnı́.

Vladimír Petrík je výzkumný pracovník na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC) v týmu Inteligentního strojového vnímání. Doktorát získal na Fakultě elektrotechnické ČVUT, poté absolvoval postdoktorskou stáž na Aalto University ve Finsku a stáž ve Francouzském národním institutu informatiky (Inria) v Paříži. V současné době se věnuje propojení robotiky a učení z instruktážních videí.

Sara Polak působí jako spoluzakladatelka vzdělávacího institutu Mobilis a je zakládající členkou výzkumné skupiny CCHAOS na Fakultě informačních technologií ČVUT. V akademickém roce 2023/2024 působila jako Visiting Research Fellow na Oxford Internet Institute, University of Oxford. Podílí se na mnoha popularizačních aktivitách v oblasti propojování AI a archeologie a na projektech zaměřených zejména na digitalizaci kulturního dědictví a simulace společenské dynamiky. Věří, že pouze díky fúzi humanitních a technologických věd je možné vybudovat civilizační rezilienci.

David Anthony Procházka je akademickým pracovníkem Univerzity obrany, vědeckým pracovníkem Oddělení aplikované filozofie a etiky na Filozofickém ústavu AV ČR a doktorandem ve studijním programu Bioetika na 1. lékařské fakultě UK. Je členem Rady pro AI a robotiku Ministerstva obrany. Jeho příspěvek byl podpořen z grantu GAUK 362422 Robot, který se stará.

Josef Psutka je profesorem na katedře kybernetiky Fakulty aplikovaných věd (FAV) ZČU v Plzni. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze a odborně se zaměřuje na výzkum řečových technologií. Je zakladatelem skupiny zpracování řeči na FAV ZČU v Plzni. Je autorem monografie Komunikace s počítačem mluvenou řečí (1995) a hlavním autorem monografie Mluvíme s počítačem česky (2006), obojí vydalo nakladatelství Academia. Byl či je řešitelem mnoha mezinárodních a národních projektů základního a aplikovaného výzkumu. V roce 2020 mu byla udělena Cena TA ČR v kategorii Český nápad.

Martin Saska absolvoval magisterské studium na Fakultě elektrotechnické ČVUT a doktorské studium na Julius-Maximilians Universität Würzburg v Něměcku. Na Katedře kybernetiky FEL ČVUT založil a vede skupinu Multirobotické systémy s více než 40 vědci a studenty spolupracujícími převážně v oblasti autonomních dronů. Martin Saska absolvoval stáže na University of Illinois Urbana-Champaign a na University of Pennsylvania. Vedl tým, který vyhrál prestižní robotické soutěže MBZIRC 2017 a MBZIRC 2020 v Abu Dhabi.

Torsten Sattler získal Ph.D. na RWTH Aachen University v roce 2014. V letech 2013–2018 byl prvním postdoktorským studentem a pak seniorním výzkumným pracovníkem ve skupině prof. Marca Pollefeyho na ETH Zürich. Předtím než v roce 2016 nastoupil na CIIRC ČVUT, působil jako docent s definitivou na Chalmers University of Technology v Göteborgu. Torsten si postupně buduje vlastní výzkumný tým na CIIRC, zaměřený na témata v průniku 3D počítačového vidění a strojového učení.

Václav Snášel svoji profesní dráhu spojil s VŠB TU v Ostravě, kde byl v roce 2001 jmenován docentem a následně v roce 2006 profesorem. Od roku 2018 je rektorem VŠB-TU v Ostravě. V letech 2001–2009 působil jako vědecký pracovník Ústavu informatiky AV ČR, v letech 2011–2017 jako vedoucí výzkumného programu IT4Innovations, národního superpočítačového centra. V současnosti je členem řídícího výboru European University Association (EUA) pro strategii výzkumu a inovací. Založil Fraunhoferovu inovační platformu Aplikovaná umělá inteligence pro materiály a výrobu (FIP-AI@VSB-TUO). V současné době se věnuje aplikacím umělé inteligence v průmyslu a energetice.

Petr Somol pracuje jako ředitel výzkumu umělé inteligence ve společnosti GenDigital (dříve Avast Software a Norton LifeLock). Za posledních deset let vedl několik průmyslových výzkumných týmů zabývajících se umělou inteligencí. Předtím pracoval více než dvacet let jako vědecký pracovník v AV ČR a krátce také na Cambridge University. V roce 2000 získal doktorát na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Jako vědec přednášel na konferencích o umělé inteligenci po celém světě. Jeho dlouhodobým zájmem je budování mostů mezi průmyslem a akademickou sférou ku prospěchu obou.

Martin Suda je seniorní výzkumný pracovník na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC) a vedoucí tamní skupiny Automatické uvažování. Doktorát získal na univerzitě v Saarbruckenu a poté pracoval jako výzkumný pracovník na univerzitách v Manchesteru a ve Vídni. Je jedním z hlavních vývojářů dnes vůbec nejsilnějšího automatického dokazovače Vampire, který mj. kombinuje s metodami strojového učení.

Miroslav Svítek svoji profesní dráhu spojil s ČVUT, kde byl v roce 2002 jmenován docentem a následně v roce 2008 profesorem. V období 2010–2018 zastával funkci děkana Fakulty dopravní ČVUT. V období 2018–2023 působil jako hostující profesor v El Pasu na University of Texas (UTEP). Zaměřuje se na modelování komplexních systémů s praktickými aplikacemi na chytrá města a regiony. V roce 2019 získal cenu ministryně pro místní rozvoj Osobnost Smart City.

Jan Šedivý má tři desetiletí zkušeností v IT průmyslu. Vedl řadu globálních výzkumných a vývojových projektů a je držitelem 19 amerických patentů v oblasti zpracování přirozeného jazyka. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT (1977), na které získal i titul CSc. (1983). Začínal jako výzkumník a později manažer ve výzkumném centru IBM T. J. Watson, NY, USA (1992–2008), později přešel do společnosti Google jako technický vedoucí manažer (2008). V roce 2010 se vrátil na ČVUT a je zakládajícím členem Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC), kde vede skupinu Zpracování přirozeného jazyka (NLP).

Josef Šivic je vedoucí výzkumný pracovník na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC), kde vede tým Inteligentního strojového vnímání, a působí také na ELLIS Unit Prague. Habilitoval se v roce 2014 na École Normale Supérieure v Paříži a doktorát získal na Univerzitě v Oxfordu v roce 2006. Po doktorátu pracoval jako postdoktorand na Massachusettském technologickém institutu v USA a poté strávil více než deset let ve Francouzském národním institutu informatiky (Inria) v Paříži, kde získal ERC Starting Grant. Získal cenu Longueta-Higginse a Helmoltzovu cenu za zásadní přínosy v oblasti počítačového vidění. V roce 2023 získal ERC Advanced Grant.

Libuše Šmuclerová byla v letech 1996–2004 programovou ředitelkou TV Nova, po mnoho let vede jeden z největších mediálních domů v ČR Czech News Center (dříve Ringier Axel Spinger). Je předsedkyní správní rady České unie vydavatelů, od roku 2009 členkou dozorčí rady světové asociace tisku WAN-IFRA, vyučuje na několika vysokých školách. Je členkou správní rady Nadace Charty 77.

Petr Špecián je akademický pracovník, jehož práce se pohybuje na pomezí filozofie, ekonomie a behaviorálních věd. Jako odborný asistent působí na Univerzitě Karlově a VŠE v Praze. Jeho výzkumné zaměření zahrnuje otázky týkající se role odborníků v demokratické společnosti a zkoumání institucionálních mechanismů kolektivního rozhodování. Vede výzkumnou skupinu zaměřenou na proměny institucí pod vlivem rostoucího využívání technologií umělé inteligence.

Jitka Špeciánová je ekonomka, která se specializuje na výzkum základního nepodmíněného příjmu jakožto možné nové sociální politiky. Titul Ph.D. získala v roce 2018 v oboru ekonomická teorie a v současnosti přednáší makroekonomii na VŠE v Praze. Její odbornost se neomezuje pouze na akademické prostředí; ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí se věnuje rozvoji a inovacím v sociální politice České republiky.

Olga Štěpánková, profesorka kybernetiky, působí jako vedoucí oddělení Biomedicínského inženýrství a asistivních technologií na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC). Je předsedkyní České společnosti pro kybernetiku a informatiku (ČSKI). Je též spolueditorkou šestidílné publikace Umělá inteligence 1–6 vydávané nakladatelstvím Academia (1993–2013).

Josef Urban je vedoucí výzkumný pracovník na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC) a vedoucí tamního oddělení Umělá inteligence. Doktorát získal na Matematicko-fyzikální fakultě UK a poté pracoval jako výzkumník na Univerzitě v Miami a v nizozemském Nijmegenu. V roce 2015 se stal držitelem prvního ERC grantu (AI4REASON) na ČVUT. Od roku 2016 spolupořádá konferenci AITP (Artificial Intelligence and Theorem Proving), která každoročně koncentruje odborníky pracující na kombinování metod uvažování a učení.

Antonín Vobecký je absolventem Fakulty elektrotechnické ČVUT v magisterském oboru Umělá inteligence. V současné době dokončuje doktorské studium pod vedením Josefa Šivice na CIIRC ČVUT a Patricka Péreze v rámci evropské sítě ELLIS. Jeho výzkum se věnuje počítačovému vidění se zaměřením na zpracovaní obrazu pro samořiditelná auta, konkrétně na učení s omezeným přístupem k anotovaným datům, multimodální systémy a na propojení obrazu, 3D a jazyka.

Matouš Vrba obdržel inženýrský titul na Fakultě elektrotechnické ČVUT v roce 2018. Nyní dokončuje doktorské studium na stejné instituci ve skupině Multirobotických systémů. Jeho výzkum se věnuje strojovému vnímání létajících robotů se zaměřením na detekci a autonomní robotický odchyt nežádoucích dronů. Mimo to byl také součástí vítězných řešitelských týmů v mezinárodních robotických soutěžích MBZIRC 2020 a Darpa SubTerranean Challenge.

Jiří Wiedermann, uznávaný odborník na poli informatiky, byl v letech 2000–2012 ředitelem Ústavu informatiky AV ČR. Je jedním ze zakládajících členů Centra Karla Čapka pro studium hodnot ve vědě a technice. Jeho odborné zájmy zahrnují teoretickou informatiku, teorii umělé inteligence, umělý život, nestandardní modely výpočtu, filozofické aspekty informačních technologií apod. Publikoval dvě monografie a více než 150 článků v odborných časopisech a konferenčních sbornících. V 90. letech působil jako viceprezident Evropské společnosti pro teoretickou informatiku (EATCS). Je členem Academia Europaea (London) a České učené společnosti.

Zdeněk Zdráhal je vědeckým pracovníkem na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC). Byl přímým spolupracovníkem prof. Zdeňka Kotka, zasloužil se zejména o rozvoj expertních systémů a metod reprezentace a využívání znalostí, zvláště tacitních. Velkou část své odborné kariéry strávil na IPN México City a The Open University ve Velké Británii.

Jan Zdražil je doktorandem na Fakultě elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO. Jeho výzkumná činnost se primárně soustřeďuje na aplikaci počítačové vize v botanice a medicíně, kde pracuje na zpracování a analýze reálných dat. Ve své práci přispívá k rozvoji metod, které umožňují hlubší porozumění komplexním biologickým a zdravotnickým systémům.