Nikolaj Kelin

MUDr. Nikolaj Andrejevič Kelin (1896–1970) se narodil v ruské vesnici Kletská (Volgogradská oblast) do rodiny donských Kozáků. Po absolvování reálného gymnázia studoval na Císařském lesnickém institutu v Petrohradu. Studium ale přerušily boje v 1. sv. válce. V letech 1918-1920 bojoval v řadách donské armády proti bolševikům. Poté byl spolu s dalšími kozáky evakuován z Krymu do uprchlického tábora na ostrově Limnos a později do Konstantinopole. Zažil bídu a hlad, přesto tvrdě pracoval a doufal, že se jednou vrátí k milované medicíně. Díky programu Ruské pomocné akce mohl odcestovat do Prahy a zde vystudovat lékařskou fakultu. Jako lékař působil v Hradci Králové, Hořepníku a Želivě. Během 2. sv. války ho vyslýchalo německé gestapo, po válce jej věznil sovětský SMERŠ. I přes všechna příkoří se ale po celý život věnoval léčbě lidí a budování zázemí pro vlastní rodinu. Kelin byl také vášnivý básník, jeho verše vydal ve dvou sbornících spolek Kozácká literární rodina (Литературная казачья семья) v Praze v letech 1937 a 1939. V 60. a 70. letech byly jeho verše publikovány v pařížském časopise Rodný kraj (Родимый край) pod pseudonymem Kuzněcov. Posmrtně v 80. letech už vyšel pod vlastním jménem, zejména v NSR.

Alexej Kelin (* 1942) je synem Nikolaje Kelina a Olgy, rozené Dudové, která se narodila na Ukrajině českým emigrantům. Po „vylepšování kádrového profilu“ v kovárně a Elektromontážních závodech v Bratislavě studoval na FEL ČVUT. Pracoval ve Výzkumném ústavu telekomunikací a v Dálkovém telekomunikačním uzlu Praha. Od roku 1968 byl pod dohledem StB, nesměl tedy vykonávat původní profesi, a pracoval jako požární technik ve Správě radiokomunikací Praha. Od roku 1969 byl členem exilové organizace NTS a podílel se na pašování zakázané literatury z nakladatelství NTS Posev ve Frankfurtu do SSSR. Po roce 1989 působil jako vedoucí útvaru rozvoje lidských zdrojů v Českých radiokomunikacích a.s. V roce 2001 spoluzaložil občanské sdružení Ruská tradice a stal se členem redakční rady časopisu Ruské slovo. V letech 2002–2007 a 2014–2018 byl členem Rady vlády ČR pro národnostní menšiny. V roce 2008 byl zvolen předsedou Koordinační rady ruských krajanů v ČR, z níž v roce 2010 odstoupil pro nesouhlas s krajanskou politikou Ministerstva zahraničí RF. Od roku 2018 je také atamanem Vševelikého vojska donského v zahraničí – exilové republiky donských kozáků. Publikoval též řadu historických studií k dějinám ruských exulantů v Československu a je spoluautorem dvoudílných Dějin Ruska 20. století, které vyšly v roce 2014 i v českém překladu. 20. září 2022 dostal Cenu Rudolfa Medka pro badatele zabývající se problematikou dějin střední a východní Evropy.