Miroslav Zikmund

Miroslav Zikmund (14. února 1919, Plzeň – 1. prosince 2021, Praha) a Jiří Hanzelka společně přespali na Cheopsově pyramidě, filmovali zrození sopky, projeli Núbijskou poušť, žili s ekvádorskými lovci lebek. Procestovali 112 zemí a teritorií celé planety, zdokumentovali svět. Pobývali v Africe, když zanikal koloniální systém, vynesli československou vlajku na Kilimandžáro, v konžském pralese navštívili Pygmeje. V legendární Tatře 87 urazili 111 000 kilometrů, vrátili se do komunisty zadrátované vlasti. Cestou po Asii a Oceánii zažili rovníkový „Neptunův křest“, hovořili s prezidenty, s Gagarinem i Hillarym, jako první projeli napříč Sovětským svazem, posunuli hranice možného. Působivou bilanci Zikmundových aktivit rozšiřuje precizně vedený osobní archiv, který tak zařazuje příběh jednoho muže do souvislostí téměř posledních sta let a do osudu celé historie naší republiky. Obdivuhodný příběh této osobnosti inspiruje už několikátou generaci. V roce 1968 odmítli okupaci i nastupující normalizační režim, na dvacet let se pak stali politicky nežádoucími osobami. Natočili 4 celovečerní filmy a 147 dokumentárních, napsali 700 rozhlasových a 300 novinových reportáží, prodali 6,5 milionu knih, jejich publikace patří mezi klenoty českého cestopisu. V roce 1993 získali za své celoživotní dílo Cenu E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně.